BYT JAKO TREZOR PROTI INFLACI. MIMOŘÁDNÉ NABÍDKY VYLEPŠUJÍ INVESTIČNÍ PŘEDNOSTI NEMOVITOSTÍ
Jak uchránit úspory před znehodnocením, když ceny rostou nebývalým tempem? Developeři se snaží učinit oblíbenou investici do bytu ještě atraktivnější. Mimořádná splátka se vrátí v nižší kupní ceně.
Když se stavba zazelená, lahodí to oku a prospívá klimatu
Zeleň je příjemná na pohled, zadržuje vodu a zajišťuje příjemnější klima. Developeři s ní proto pracují stále kreativnějším způsobem nejen v případě, kdy staví rezidenční areály či celé čtvrti, ale i při výstavbě jednotlivých domů.
Menší byt je větší byznys, ale i početné rodiny chtějí žít ve svém
Byty jsou dlouhodobě považovány za dobrou investici, ale v době pandemie koronaviru to zjevně platí více než dřív. Podíl investorů v Česku se zvyšuje, a naopak mírně klesá procento těch, kteří si nový byt kupují, aby v něm sami žili.
Vždycky jsem chtěl stavět divadlo, říká architekt stadionu Slavie Martin Kotík
Když padne jméno Martin Kotík, první asociací bývá nový stadion Slavie v pražských Vršovicích. Ateliér tohoto architekta má ale na kontě celou řadu počinů, které už od devadesátých let dávají Praze novou, moderní tvář.
Byty v Praze za poslední roky podražily o desítky procent. Někdo tomu říká realitní bublina, Ing. Rostislav Petchenko tento stav nazývá bytovou krizí.
Poptávka bytů v Praze výrazně převyšuje nabídku a ceny letí vzhůru. Důvod byl mnohokrát pojmenován: povolování nových staveb je tak zdlouhavé, že od žádosti o první razítko po kopnutí do země uplyne klidně deset let. Tuto krizi nedokážeme vyřešit bez nového stavebního zákona. Příslušný návrh leží ve sněmovně a jeho projednávání nelze označit jinak než jako chaos. Výmluvné je to, že už vznikly de facto tři různé verze.
Jako developer, který na tuzemském trhu působí řadu let, vidím v zásadě čtyři hlavní problémy a příčiny současného neutěšeného stavu. Za prvé, povolování stavby se řeší na příliš mnoha místech. Dotčených orgánů jsou desítky a stavitel musí u každého žadonit o souhlas či vyjádření. Tyto orgány pak často čekají jeden na druhý a nebere to konce. Za druhé, úřady nedodržují stanovené lhůty, každý se ohání svým výkladem, a co má být hotovo do 30 dní, trvá tři měsíce. Za třetí, do povolovacího procesu má přístup nesmyslně široký okruh účastníků – všech možných sousedů, zájmových uskupení a dalších. Stavební úřad je schopen do řízení zahrnout podle svého uvážení i nepřímé sousedy, kteří jsou od stavby vzdáleni třeba 100 metrů. Za čtvrté, stěžovatelé a odpůrci výstavby mají k dispozici téměř nekonečnou plejádu opravných prostředků, jako jsou námitky, odvolání, žaloby, dovolání. Z různých stavebních řízení je přitom zřejmé, že mnohdy nejde o projev vůle chránit své oprávněné zájmy, ale spíše o vydírání, které má developera přimět k nějakému protiplnění.
Řešením je tedy řízení co nejvíce centralizovat, například pod jeden stavební úřad, který další dotčené orgány osloví sám, omezit pravomoci třetích stran, nastavit rozumný mechanismus opravných prostředků a trvat na dodržování stanovených lhůt. V této souvislosti se hodně skloňoval návrh takzvané fikce souhlasu – když se úřad ve stanovené lhůtě nevyjádří, znamená to, že souhlasí. Musím říct, že mi to nepřijde jako rozumné řešení, určitě ne v případě samotného stavebního úřadu. Přeci jen, zemi máme jen jednu a asi nikdo nechceme, aby ji hyzdily stavební paskvily jen proto, že se nějaký úředník „zapomněl“ vyjádřit.
Favourites